Dotaz #753

Autorské knihy

Jednoznačná definice pojmu neexistuje, navíc se v jednotlivých zemích používá v rozdílných kontextech.

Termín označuje:

  1. Originální umělecká díla v podobě kodexu/knihy či trojrozměrného artefaktu, která vynikají uměleckou jedinečností, jediným autorským záměrem a kvalitním výtvarným i řemeslným provedením.

Zpravidla jsou vytvářeny jedním tvůrcem – výtvarným umělcem, který kromě papíru používá i jiné materiály (kámen, kov, dřevo, textil, kůže) a vytváří tak trojrozměrné artefakty.

Na tvorbě autorských knih v podobě kodexů/knih se podílí také tiskař/nakladatel, který za pomocí reprodukční techniky dotváří daná díla po typografické stránce.

Autorské knihy v tomto pojetí mohou existovat v jediném nebo limitovaném počtu exemplářů.

Anglický ekvivalent: artists' books V univerzálních knihovních databázích se tento typ FD často nepoužívá, protože tyto artefakty (výtvarné objekty) nebývají většinou řazeny do běžného knihovního fondu.

 2. V českém nakladatelském a knihovnickém prostředí termín autorské knihy označuje převážně publikaci charakteristickou uměleckou jedinečností, jedním autorským záměrem a zpravidla vyvážeností výtvarné, textové i typografické složky, mnohdy je však text minimálního rozsahu a je podřízen výtvarné složce.

Na rozdíl od bibliofilií jsou zpravidla vytvářeny jedním autorem (není podmínkou), a to výtvarníkem, který pracuje s originálním či přejatým textem.

Text nemusí být vždy beletristický (spadat do oblasti krásné literatury, např. příběhy, pohádky…), za autorské knihy se považují i publikace spadající do oblasti populárně naučné a naučné literatury, včetně naučné literatury pro děti a mládež, např. průvodce, auto/biografie, populárně-naučné publikace, publikace pro děti, …

 3. Termínem „autorské knihy“ bývají označovány i originální výtvory laické veřejnosti (např. účastníků workshopů organizovaných knihovnami, školami apod.). Tyto dokumenty se však zpravidla nestávají součástí knihovního fondu.