Dotaz #671

Unifikovaný název by se měl v převážné většině případů vytvářet podle názvu části.

Výjimka může nastat tehdy, pokud z nějakého důvodu mimořádně popisujeme samostatně i část díla s nevýznamným vlastním názvem.
(Například - čtyřsvazková monografie, tři svazky mají vlastní významné názvy a čtvrtý svazek obsahuje pouze rejstříky: $aKrásy Česka.$pRejstříky a seznam vyobrazení.)

Název „Základy“ je trochu hraniční případ a vhodnější je zde skutečně varianta: „$a Dějiny Anglie. $p Základy“

Další výjimkou jsou části posvátných knih, kdy je unifikovaný název vždy tvořen názvem posvátné knihy a názvem části:
$a Bible. $p Starý zákon
$a Bible. $p Marek

------------

U autoritního záznamu na unifikovaný název v podobě „$aNázev části“ je vhodné vytvořit i odkaz z tvaru „$aNázev souboru.$pNázev části“.

Pokud to katalogizátor považuje za potřebné, může v bibliografickém záznamu v poli 765 zapsat buďto jenom název celého souboru nebo i kombinaci obou názvů (v podobě: „$tNázev souboru. Název části“ – pole 765 neumožňuje zapsat každý název ve zvláštním podpoli).
Nejedná se ovšem o povinný údaj, a to ani v rámci úplného záznamu.