Dotaz #343

Z odpovědi vyplývá toto doporučení:
Práce, které mají charakter samostatného celku, by se měly popisovat samostatně a záznamy propojovat.

Protože celý text pí. Dr. Horové je velmi zajímavý (a abychom jeho kontext neporušili), přetiskujeme celé stanovisko (s jejím souhlasem) v úplnosti:

K otázce popisu vysokoškolských kvalifikačních prací (dále jen VŠKP) s ohledem na situace, kdy VŠKP resp. obhajovaný výkon sestává z více částí, nejen z jedné práce textové.

Na základě výzvy NK k dotazu, který byl do databáze katalogizačních dotazů zaslán z JAMU a dále k připojenému dotazu pí Zahradníkové sděluji své poznatky a stanovisko, která vycházejí z praxe na Akademii múzických umění v Praze. Dále vycházím z názorů členů Odborné komise pro otázky elektronického zpřístupňování VŠKP, která pracuje od r. 2003 při AKVŠ.

Východiska
Pro potřeby tohoto rozkladu užívám pro všechny netextové formy střešní pojem „další práce“ bez ohledu na to, jak jsou pojímány v předpisech na jednotlivých školách.

Praxe škol – nejen uměleckých - je následující :
- všichni uchazeči o titul (na bakalářské i magisterské úrovni) odevzdávají povinně VŽDY nějakou textovou práci
- kromě toho je řada oborů, kde je k obhajobě předepsána ještě další práce, která má různé názvy a může mít různý charakter: praktická část, projekt, umělecký výkon, umělecké dílo … apod.
- forma a charakter této další části je velmi různorodá a závisí mj. od typu studijního oboru (technické nákresy, fotodokumentace, živé provedení koncertu nebo hry, výtvarné dílo, počítačový program atd. apod.
- na některých typech studijních oborů má tato další VŠKP daleko závaznější význam, než sama textová práce
- textová práce nemusí s další prací vůbec nijak souviset, může mít jiné téma, jiného školitele i oponenta
- v praxi to funguje zřejmě (na AMU určitě) tak, že když adept napíše špatnou textovou práci, ale odvede skvělý „další výkon“ (např. skvěle zahraje na svém koncertě) , určitě obhájí, zatímco naopak nikoliv
- z těchto důvodů není možné vždy považovat další práci za pouhou „přílohu“ , ačkoliv v mnoha případech je to skutečně svým významem jen příloha a ačkoliv to takto je na některých školách pojímána (např. technické výkresy) ale to i z toho důvodu, že VŠ zákon de facto zná pouze jednu práci
- terminologie pro celou oblast dalších prací dosud nebyla systematicky řešena a není sjednocena a to ani v rámci jednotlivých VŠ
- nyní v procesu tvorby a zavádění systémů pro zpřístupňování VŠKP, které školám ukládá novela VŠ zákona, se tato situace postupně mění, školy vytvářejí nové předpisy, dochází k centralizaci metodiky ve všech souvisejících procesech a k aktualizaci studijních řádů aj. souvisejících předpisů
- tyto další práce se také zejména v poslední době také sbírají zaznamenané na nějakém nosiči, stávají se a budou se stávat součástí fondů nebo součástí digitálních repozitářů
- bude třeba řešit metodiku nejen popisu a vzájemných souvislostí, ale také vlastního zpřístupňování

Praxe AMU
AMU jakožto umělecká škola má těžiště VŠKP právě v těchto dalších pracech. V současné době se zde nacházíme ve druhém „kole“ zavádění nového systému sběru, popisu a zpřístupňování VŠKP a řešíme současně otázky související s dalšími pracemi:
- po zvážení všech výše naznačených okolností považujeme další práce za nedílnou a samostatnou součást obhajovaného výkonu
- automatizovaný systém sběru popisných metadat umožňuje volbu příslušného formuláře pro každý typ práce a zápis některých dalších údajů (zejména osoby podílející se na provedení uměleckého výkonu tj. např. filmu, koncertu, datum provedení, názvy a autoři jednotlivých skladeb apod.) potřebných pro identifikaci a popis dalších typů prací
- z takto shromážděných údajů budou generovány záznamy pro knihovní katalog
- každý typ práce bude tedy mít samostatný záznam, který je v podmínkách systému T Series zatím možné propojit zřejmě jen autorem a poznámkou
- pokud bude existovat digitalizovaný záznam další práce, v budoucím repozitáři AMU bude vytvářena tzv. kolekce, v níž bude soustředěno pod jedním přístupovým prvkem vše, co náleží k jednomu obhajovanému „výkonu“
- zatím nemáme metodiky dořešenou otázku co se záznamy dalších prací, k nimž nebude žádný fyzický nosič – ty do knihovního katalogu nepatří, ale máme zájme vytvářet dokumentografickou evidenci uskutečněných „uměleckých výkonů“

Vzhledem k tomu, podobné problémy bude řešit řada dalších škol, na posledním jednání Komise jsem se dohodli, že připravím návrh, který bude směřovat k vytvoření metodického doporučení, jež by mohlo mít obecnou platnost a bude nabídnuto všem školám. Součástí návrhu by mělo být zejména:
- řešení terminologie
- návrh na rozšíření stávajícího popisného metadatového formátu MS-ESVK o nepovinné prvky pro tyto typy dokumentů
- návrh pro oblast workflow (sběr údajů a prací)
- doporučení pro řešení „ kolekcí“ jak na úrovni popisných metadat, tak na úrovni indetifikátorů (URL, URN apod.)

Závěr:
Popsaná praxe JAMU se podstatně shoduje s mými poznatky. Domnívám, se, že by se skutečně práce mající charakter samostatného celku měly popisovat samostatně a podle možností záznamy propojovat. Každá z těchto prací by měla být označena jako vysokoškolská kvalifikační práce a dále také podle úrovně studia (bakalářská, magisterská apod.) protože skutečně vedla k získání příslušné kvalifikace.

Iva Horová
V Praze, 1. 6. 2007