Dotaz #185

AACR2R, Příloha D (Slovník termínů) uvádí definici elektronického zdroje jako "dokument zakódovaný pro práci s počítačem" a videozáznam jako "záznam určený k přehrávání prostřednictvím televizního přijímače". Při bibliografickém popisu musíme z těchto definic vycházet – pokud by všechny formáty DVD byly "zakódovány pro práci s počítačem", pak by se mohly všechny disky DVD (digital versatile disc) zpracovat jako elektronické zdroje. Ve skutečnosti tomu tak není. V současné době existují tři formáty DVD, ze kterých vychází i bibliografický popis.

1) DVD-video je prozatím nejběžnější formát DVD používaný od r. 1996. Disky obsahují digitalizované filmy nebo videoprogramy a jsou určeny k přehrávání prostřednictvím DVD přehrávače připojeného k televiznímu přijímači. Je pravda, že lze disk DVD-video přehrát i v mechanice DVD v PC, ale je to obdoba přehrávání zvukového CD v mechanice CD-ROM (je možno ho sice přehrát, ale na úkor jeho kvality). Při bibliografickém zpracování se DVD-video popisují jako videozáznamy (toto je i případ záznamu NKC, SYS 001006016).

2) Disky DVD-ROM obsahují počítačová data (text a/nebo programy) a jejich využití je podmíněno použitím mechaniky DVD-ROM připojené k počítači. Z těchto disků je možno pouze číst; uložená data se nemohou mazat ani přepisovat. Bývají na nich uvedeny i požadavky na systém. Kromě toho existují další typy: DVD-R (možnost jednoho zápisu a opakovatelného čtení), DVD-RAM, DVD-RW a DWD+RW (možnost opakovatelného zápisu a mazání dat). Při bibliografickém zpracování se DVD-ROM popisují jako elektronické zdroje. Upozorňuji na pozici 06 v návěští (kód typu záznamu), kam se uvádí kód vystihující obsah dokumentu (tj. zda se jedná o textový, obrazový, zvukový, kartografický aj. dokument nebo "pravý" elektronický zdroj).

3) DVD-audio je nejmladším formátem (od r. 1999), pro jeho kvalitní přehrávku je určen speciální DVD-audio přehrávač (více informací na. adrese http://www.dvd.cz/dvdnetp/index.php?show=%2Fdvdaudio%2FDVDAUDIO20020530_1. Při bibliografickém zpracování se DVD-audio popisují jako zvukové záznamy. Jedná-li se o hybridní formu (disk obsahující jak část určenou speciálně pro DVD-audio přehrávače, tak část pro DVD-video), je třeba si při bibliografickém zpracování uvědomit, co je dominantní složkou popisné jednotky – v případě disku DVD-audio je to zvukový záznam.

Shrnutí:

Obecné označení druhu dokumentu pro DVD obsahující film, textové informace a zvukové dokumenty závisí na formátu DVD:

videozáznam ... disk ve formátu DVD-video
(specifické označení druhu dokumentu v oblasti fyzického popisu: 1 videodisk (DVD))

elektronický zdroj ... disk ve formátu DVD-ROM
(specifické označení druhu dokumentu v oblasti fyzického popisu: 1 DVD-ROM)

zvukový záznam ... disk ve formátu DVD-audio
(specifické označení druhu dokumentu v oblasti fyzického popisu: 1 zvuková deska (DVD))

Revize rozhodnutí pro specifické označení podle Dodatku 2004 AACR2R

Dodatky 2004 AACR2R (české vydání 2006) připouštějí možnost použít obvyklou terminologii pro specifický druh fyzického nosiče i pro videozáznamy a zvukové záznamy:

1 DVD-video
1 DVD-audio