Dotaz #643

Změněno 31.7.2018 (zveřejnění nové tabulky na webu).

U mnoha jazyků existuje několik běžně používaných způsobů transliterace. Záleží na rozhodnutí každé komunity, instituce nebo skupiny institucí, jakou variantu si zvolí.

Pro knihovny je závazný přepis zveřejněný Národní knihovnou na stránkách Katalogizační politiky:
https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/zpracovani-fondu/transliterace-nelatinkovych-pisem/transliterace-nelatinkovych-pisem
Přepis byl schválen Pracovní skupinou pro jmenné zpracování dokumentů a jedná se tedy o národní interpretaci doplňující katalogizační pravidla.
(Do poloviny roku 2018 platil přepis uveřejněný Národní knihovnou v edici Standardizace v příručce „Doporučení pro přepis nelatinkových písem do latinky“.)

Může se stát, že někteří odborníci spolupracující s knihovnou jsou zvyklí na jiný přepis, ale měli by zásadně dodržovat jednotný způsob používaný knihovnou (přepis ž/zh v ruštině pravděpodobně nebude jediným rozdílem). Právě proto byla pro nejběžnější nelatinková písma vydána tato příručka – ve chvíli, kdy by se záznamy lišily díky transliteraci, mohla by se v katalogu jedna publikace „tvářit“ jako několik různých knih, které spolu nemají nic společného.
Kromě toho by v takovém katalogu ani nebylo dost dobře možné vyhledávat, protože by nebylo předvídatelné, jakou formu jména autora, korporace, názvu apod. pro vyhledávání zvolit.

Při spolupráci s externími spolupracovníky – odborníky na jazyk je nutno je vždy upozornit na požadovaný způsob transliterace; v některých případech příručka obsahuje přímo tabulky, podle nichž lze přepisovat, někdy (zejména u jiných než hláskových písem umožňujících přepis „písmeno za písmeno“) odkazuje na zdroje, jimiž bychom se měli řídit (obvykle slovníky, učebnice apod.).